Rozhlédnutí druhé

Tchýně, popřípadě tchán, je jednou z nejambivalentnějších bytostí na tomto světě. Jsou to ženy, které nás dovádí k nepříčetnosti, které nám kazí děti a život obecně. Zároveň to jsou matky. Matky našich mužů a nejen jich. A co je ještě neuvěřitelnější, měly a mají své vlastní tchýně, které je dováděly k nepříčetnosti, které jim kazily děti a život obecně.
Je večer. Dcera usnula a my sedíme s maminkou mého muže u ní v kuchyni. Je celkem uvolněná atmosféra, překvapivě, a „tchýně“ vzpomíná na staré, ne tak dobré, časy, kdy bydlela s rodiči svého muže.
Se svou tchýní. Emocionálně popisuje emocionálně velmi vypjaté situace. Jak jí tchýně „pomáhala“ s výchovou dětí, jak jí „chválila“ její kulinářské umění, jak „chápala“ proměnu doby, jak „pomáhala“ svými životními zkušenostmi a s tolerancí jí je předávala. Říkám si: „Ty jo, neměla to jednoduchý!“ Dopijeme dvojku a jdeme si lehnout.
Ráno se scházíme u snídaně. Tchýně dceři již pětkrát řekla, že je taaak šikovná. (Naše snahy o vysvětlení nehodnotící výchovy zdá se selhaly.) Přináším dceři snídani. Tchýně mlčí, avšak její pohled mluví za vše.
Po snídani odcházíme ven, beru si dceru do šátku. Prý se jí zkřiví páteř, špatně se jí v hadru dýchá (v tu chvíli se začíná špatně dýchat především mně) a já dodávám, že jí cestou do samoobsluhy určitě upadnou ruce a nohy a odcházíme. Přicházíme a já se dovídám, že uvidím: „Že uvidím, když takhle v šeru čtu, že si zkazím oči. Že uvidím, že todle naše stravování, vede k nemocem. Že uvidím, že když si často budu stříhat vlasy, tak mi rychleji porostou. Že uvidím, že malý miminko nebolí píchání náušnic. Že uvidím, že todle dnešní dcery zakašlání povede do nemocnice. „
Asi se ještě dozvím, že když člověk stojí dlouho na pravý noze, slezou mu nehty. Významně koukám na muže. Ještěže odpoledne odjíždíme. Říkám si: „Ty jo, nemám to jednoduchý!“
V autě na cestě domů svému choti znovu emocionálně popisuji emocionálně velmi vypjaté situace.
Manžel tak nějak mlčí, dává mi za pravdu, no, spíš mi moc neodporuje. Zažili jste někdy tzv. Aha moment? Já v tu chvíli ano. Najednou mi došlo, tedy alespoň do příští návštěvy, že ten skvělý člověk vedle mě je tady díky ní, že je jaký je z velké části díky ní, že na zadním sedadle spí naše dcera, vlastně díky ní. Aha moment najednou obsahoval Díky, díky jí. A najednou mi bylo celkem jedno, tedy alespoň do příští návštěvy, že když budu stát dlouho na levý noze, budu mít chlupatý záda.
A tak si přeji, snachy, i ty dříve narozené, buďme na sebe hodné, protože jedno nás spojuje. Všechny jsme měly své tchýně!

S věnováním své tchýni Pavle a s láskou snacha Anna!