Rozhlédnutí osmé

TRAMPOLÍNA

„Zase ta TRAMPOLÍNA!!!“ vyskočilo na mě na facebooku tento prázdninový měsíc již poněkolikáté. Příspěvky vypadají zhruba takto:
„Takový bo*del na dětském okruhu před nainstalováním trampolíny nikdy nebyl. Trampolína je plná výrostků, kteří tam dělají jen bo*del. Řvou, skákají (což je na trampolíně překvapivé) a malé děti na trampolínu díky nim nemohou. A nechávají po sobě všude odpadky!!! Ilona, maminka!“

„Bydlíme naproti dětskému okruhu. Od doby, kdy je tam trampolína je slyšet pořád hluk. Dnešní rodiče si děti neumí vychovat. Všechno jim dovolí, dnešní děti nic nemusí. Dřív nám seřezali p*del a bylo to. Jarka, babička“

„Tahle trampolína je vyloženě nerozumný nápad! Až někoho napadne na ní všelijak skákat, tak se na ní může pěkně zranit! Anna, sportovkyně „

„Mi na trampolíně normálně jen skáčem. Bordel tam neděláme. Dělají ho tam i dospělí a malý děti. Jo a koše na odpadky jsou furt plný a neni to často kam hodit! Johnny, žák 9.třídy“

(Potom jeden extra vtipný.) „Dnes jsem byl na okruhu a zpozoroval jsem na betonu fleky od vody. Viděl jsem též nějaký výrostky pít jistě alkoholický nápoj značky Matonni. Zakažte trampolínu. Zakažte puberťáky! Johnny, žák 9. třídy“
(Záměrně jsou příspěvky a jména autorsky poupravena!)

Pod příspěvky se následně rozvíjejí diskuse dlouhé jak toaletní papír. Tyto diskuse mají dva společné jmenovatele. Všechno je špatně a nikam to nevede. Zařekla jsem se, že se podobným diskusím budu vyhýbat obloukem, ale zajímá mě, proč se trampolína, původně jako možná platforma pro potkávání se a sdílení, stala rozvracečem místních obyvatel? Vypadá to totiž, že může i za včerejší připálený oběd. A tak jsem se hrdinně, obrněna trpělivostí, která mi tedy vydržela zhruba prvních pět minut, pustila do diskuse.
Za prvé, jako téměř u všech internetových diskusí, nikdo nechce ani o milimetr ustoupit ze svého stanoviska. Včetně mě teda. Za druhé, nikdo nechce ani o milimetr ustoupit ze svého stanoviska. A za třetí? Nikdo…….
Kromě dvou ztracených hodin mého života jsem nezískala téměř nic, tedy kromě podkladu pro tento text. Každopádně je jasné, že společně sdílený veřejný prostor s sebou nese velká úskalí. Nejen z facebookových diskusí mi je jasné, že každý máme svůj úhel pohledu, že každý máme jiné potřeby, že jsme prostě každý jiný. A řekněme si narovinu, i doma je občas fuška se nějak dohovořit a to jsme většinou s rodinnými příslušníky tak nějak podobně filozoficky naladěni. (Zcela osobní vložka. Momentálně rekonstruujeme byt a naše live diskuse vypadají podobně jako ty facebookové role toaletních papírů.) Natož když se pak musíme doMLUVIT s paní Vonáskovou z druhého patra. Jenže domlouváme se skutečně? Šel někdo z facebookové skupiny „SMRT TRAMPOLÍNĚ“ proMLUVIT s teenagery? Šel někdo doMLUVIT nějaká pravidla, která by situaci třeba vyřešila? Netvrdím, že by se tím vše jako mávnutím kouzelného proutku vyřešilo. Že by se od té doby již nikde nepovalovaly odpadky. Že by všichni a v tichosti spořádaně čekali ve frontě u trampolíny, až přijde jejich skákací pětiminutovka. Že bychom prostě najednou všichni byli šťastní a spokojení. Ale určitě by to byl začátek…..
Zcela aktuální zprávy z dětského okruhu! ,,Okruh uklizen !!!!!! Dnes jsem tam byl vlezl pod trampolínu (málem jsem se nedostal ven) uklidil jsem tam tedy žádné lahve od alkoholu jsem tam nenašel ale to je fuk dále jsem obešel všechny lavičky a tam také uklidil tam kde posedáváme my jsem vyzbíral i vajgly .
Vaše „Zbraslafská mafie“ (Cituji z profilu tzv. výrostka.)
Mám radost! Mám radost, že nakonec ty hodiny na facebooku nebyly k ničemu. Mám radost, že se našlo pár jedinců, kteří se i přes virtuální diskusi dokázali doMLUVIT a děkuji jim za to. Prostě mám radost, že jsou ještě MEZI NÁMI!