Rozhlédnutí první

Kolik je nám tak nějak fakticky a technicky let se dá celkem exaktně propočítat od data našeho narození.
Co bychom v našich „exaktních“ letech měli umět, co bychom neměli již umět, jak bychom se měli chovat a nechovat, na to jsou tabulky, kterými na nás mávají již lékaři v pediatrických ordinacích. Náš faktický věk se nám vkrádá do života víc, než bychom chtěli. „Taková velká holka a taková pitomost.“
Taková malá holka a taková pitomost.“ Takový „starý moudrý“ člověk a taková pitomost.“ Atd., atd., atd..
Vždy mě fascinovaly příběhy buddhistických učitelů. Například Dalajláma 14.. Buddhisté věří v reinkarnaci. Věří, že jedna a tatáž duše se sem stále vrací, pouze v jiném těle a do jiných podmínek. Poté, co Dalajláma zemře, hledají mniši jeho reinkarnaci. Jakmile mniši najdou dítě, které považují za vtělení zesnulého Dalajlámy, je slavnostně prohlášeno za nového Dalajlámu. Jeho okolí a buddhisté tedy nehovoří s čtyřletým dítětem, ale se starou reinkarnovanou duší Dalajlámy.
Přistupují k němu s tím, kdo pro ně doopravdy je a ne s tím, za koho by lidé běžně považovali čtyřleté dítě. V praxi si to tedy upřímně nedovedu zcela představit, ale je to tak.
S dětmi často mluvíme polopatě, protože jsou dětmi. Se starými lidmi často mluvíme polopatě, protože jsou staří. Naše předsudky nás možná často ochuzují o jejich skutečný věk, jejich skutečnou duši. Já i můj muž máme to štěstí (v určitých situacích smůlu), že vypadáme na svůj věk tak nějak mladě. Já tedy po mateřské tento svůj dar dosti poztrácela, ale můj muž, který nebyl na mateřské!, stále oplývá vzezřením mladíčka. Vždy mě zarazilo, jak se změní chování lidí k němu ve chvíli, kdy na ně vytasí občanský průkaz. Jakoby byl náhle někým jiným. Někým váženějším, a vážnějším, někým, kdo toho v tom případě ví víc a ještě k tomu líp. Ví „stejný kulový“ jako před tím. A ví toho taky tolik moc jako před tím.
Naše cesty jsou různé a my po nich v „reálném“ čase kráčíme různým tempem. Běžíme rychle vpřed, někdy se musíme zastavit, často se nám stane, že jdeme opačným směrem. Některé zkušenosti nás vystřelí o míle daleko. Některé nás prostě zastaví. Ať je nám kolik chce. Každý si svou cestou kráčí svým
tempem, které je ovlivněno tolika věcmi. Třeba tempem Dalajlámy 14. Až příště budeme s vetchým dědečkem, nenechme si ujít to dítě v něm. A až příště budeme s malým dítětem, mějme na paměti toho starce, kterého si s sebou na ten náš svět odkudsi přinesl.
S láskou Anna (35 let)