Rozhlédnutí sedmé

Opojena vidinou minimální ekologické stopy jsem rozjela „projekt zero waste“(bez odpadu). Zakoupila jsem si pro ekology nezbytnou knihu „Domácnost bez odpadu“ od ekologické guru Bey Johnson a dala se do práce v domácnosti i v kanceláři. První fáze, zřizování odpadních míst a nákup bezobalových propriet, je radost. Roztomilé látkové barevné sáčky, uzavíratelné sklenice tolika velikostí, designové odpadní nádoby, eco přípravky na mytí vany a obličeje (Pozor, je to jeden a ten samý!). S Beou v zádech, prostě nádhera.
Druhá fáze, reorganizace stávajícího odpadního systému, již taková nádhera nebyla. Začala jsem propadat mírné skepsy. Důležitá informace! Bea Johnson je zerowaster na plný úvazek. Česky řečeno, její práce je udržovat její domácnost bez odpadu a být tak ekologyckou guru.
Třetí fáze-realita. Téměř každý den stojím s unaveným dítětem, počítačem a dalšími zavazadly v supermarketu-bez svých roztomilých látkových barevných pytlíků, které si nejsem schopna ráno dát do tašky-a nadávám si. V kanceláři u dveří nejsou bohužel naše krásné odpadní nádoby na tříděný odpad pod ním již vidět. Trochu nám tento fakt narušuje atmosféru. Vzhledem k tomu, že jsem se v první fázi nadšení pasovala na hlavního odpadníka, bere moje funkce za své.
V komoře se mi kupí potraviny čekající na své místo ve sklenicích, které zas bohužel čekají na vymytí super eco bio výrobkem, který momentálně nemohu najít. Na pracovním stole mám již přes měsíc vybité baterie, které mi v dobré víře, že jsem na cestě k eco osvícení, strčila kolegyně. Bohužel nevím co s nimi.
Abych ale článek uvedla na pravou míru, protože i když to tak teď vypadá, nejsem ecoterorista. Naopak! I přes všechny tyto neúspěchy si myslím, že to má cenu. Že každý den, kdy si nezapomenu pytlík má cenu. Že každá baterie vyhozená na místo pro to určené, co nejdřív si zjistím kde to je, má cenu. Že každá zakoupená potravina bez obalu má cenu. Že třídění v naší kanceláři má cenu! (Až to dopíšu, půjdu najít koše a vynesu je, slibuju!) Jen to prostě stojí naše úsilí a náš čas. Na oplátku snad naše děti, jejich děti, a děti jejich dětí tento čas dostanou zpátky.