Mezi námi, o.p.s. představení

Dovolte mi, abych se představila. Jmenuji se Mezi námi a jsem nezisková organizace. Jsem mladá, přátelská, empatická, skromná a zároveň energická společnost, nebojím se žádné výzvy, ale neberu nic na lehkou váhu. Na nic si nehraji, ale přitom jsem stále hravá.  Zrodila jsem se z pocitu, že je obrovská škoda, že se mezigenerační vazby v poslední době ze společnosti vytrácejí.

Mým posláním je stmelovat generace, především tu nejmladší s tou nejstarší.  Mým cílem je, aby k sobě obě tyto generace opět našly cestu a aby už i děti věděly, že stáří je přirozenou součástí života. 

Pomocí čeho a jak naplňuji své poslání?  Díky mému skvělému týmu jsem vytvořila dva programy.  První z nich se nazývá “Povídej” a já jsem na něj velice pyšná, neboť se stal velmi úspěšným pro svou jedinečnost a ryzí laskavost. S pomocí mých úžasných koordinátorek propojuji děti z mateřských škol či prvního stupně škol základních s příjemci péče ze seniorských zařízení. Takto vzniklá mezigenerační skupinka se pravidelně jednou měsíčně setkává v rámci místní komunity a společně tráví čas. Výtvarnou, hudební, divadelní či sportovní činností, ale výjimkou nejsou ani deskové hry, zahradní slavnosti či společné výlety.

V současné době takto propojuji zhruba 80 skupin z celé republiky a troufám si říci, že propojení je to velice úspěšné.

Mým druhým překrásným programem je “Přečti”, v němž, jak název napovídá, jde o čtení. Ne však o ledajaké čtení. Mnou proškolení senioři-dobrovolníci   docházejí pravidelně jednou týdně do mateřské školy předčítat pohádky – a stávají se tak pro děti kouzelnými pohádkovými babičkami nebo dědečky, kteří jim pomáhají rozvíjet jejich fantazii a znalost jazyka. I zde vznikají krásné mezigenerační vazby. Momentálně eviduji přes dvacet čtecích babiček a dědečků, kteří docházejí do devatenácti mateřských škol. Tyto dobrovolníky si hýčkám v čerstvě založeném Klubu čtecích babiček a dědečků, kde se je snažím inspirovat a motivovat v jejich dobrovolnické práci.

Za mou snahu v rovině mezigeneračního dialogu jsem získala i několik ocenění. Dostala jsem se mezi 5 semifinalistů v Neziskovce roku 2016 a mohu se pochlubit 3. cenou odborné poroty  Eduína 2016 – Inovace ve vzdělávání.

Na neziskovku – juniora to myslím není špatné. Ocenění si vážím, jelikož asi jako každý jsem ráda chválena. Co mi ale dělá opravdu veliké potěšení, to jsou záblesky radosti v očích seniorů i dětí při mých mezigeneračních setkáních.

V budoucnu chci dál pomocí mezigeneračních setkání učit děti úctě ke stáří a seniorům dopřát trochu energie z pravé dětské upřímnosti, radosti a vitality.  Zároveň bych se ráda rozvíjela a ukázala světu pomocí marketingových prostředků, jak skvělá jsem a oč dokonalejší ještě mohu být.

Chtěla bych poděkovat všem, kteří se mnou nějakým způsobem spolupracují a pomáhají mi tak naplňovat mé poslání. V neposlední řadě bych chtěla poděkovat mému týmu, který je hlavou i srdcem mého já a bez jehož vedení bych nikdy nebyla tam, kde jsem.

A že moc často používám termín mezigenerační? Taková už jsem zkrátka já!

2.2.2017