Čtecí senioři na Nuselské radnici

Dne 15.6.2017 se sešel již po čtvrté náš Klub pohádkových čtecích seniorů, tentokrát v krásných prostorách společenského sálu Nuselské radnice. Sešlo se na pětadvacet babiček a dědečků, kteří pravidelně jednou týdně docházejí číst dětem do mateřských škol pohádky. Po vřelém uvítání radními Prahy 4 následovala sprška vzájemného sdílení zážitků a motivací, z kterých máme upřímnou radost.
Setkání se zúčastnila také studentka Univerzity Karlovy, Kateřina Banýrová, která bude psát na téma našich čtecích seniorů bakalářskou práci. Její postřeh z celého setkání si můžete přečíst právě teď . . .

Zdravím,

jsem studentkou Univerzity Karlovy oboru Andragogika a personální řízení. V příštím roce mě čeká psaní bakalářské práce, a proto jsem nedávno začala pátrat po tématu, kterému bych se ráda věnovala. Možností bylo opravdu mnoho, ale nakonec zvítězilo mezigenerační setkávání. Výběr tématu mě posléze přivedl ke společnosti Mezi námi a projektu Přečti, kde „čtecí babičky a dědečkové“ docházejí za dětmi do mateřských škol předčítat a vyprávět pohádky. Součástí tohoto programu jsou i společná setkání účastníků a organizátorů, a právě o tom červnovém setkání bych Vám ráda poreferovala.

Celá akce byla zahájena milými slovy organizátorek a zástupců Městské části Prahy 4, která projekt dlouhodobě podporuje. Následovalo slavnostní uvítání nových členů a předání certifikátů za absolvování rozvojového kurzu za potlesku všech zúčastněných. Pro mě nejzajímavější částí bylo sdílení zážitků a zkušeností ze školek, kdy se, k mému překvapení, nikdo nebál chopit slova, a tak docházelo k zajímavým výměnám tipů, triků a nápadů. Co považuji za nezbytné vyzdvihnout, je, dle mého názoru, precizní mluvený projev všech seniorů. Na závěr setkání si pro „čtecí babičky a dědečky“ připravily děti z mateřské školy jako překvapení několik krátkých vystoupení. Zatímco děti tančily, zpívaly a recitovaly, já chvílemi sledovala „babičky a dědečky“. Stěží bych hledala někoho, kdo neměl úsměv na tváři. A v takto přátelském duchu se neslo celé setkání. Poměrně dlouho jsem přemýšlela, jak bych tu atmosféru popsala. Nakonec mi bude stačit jeden přívlastek, který, doufám, hovoří jasně – rodinná.

Závěrem bych chtěla říci, že přestože mě za dítě považují už jen mí rodiče, ráda si přijdu „čtecí babičku“ nebo „čtecího dědečka“ poslechnout. Mockrát děkuji paní Kateřině Karbanové a paní Lindě Obrtelové za pozvání.

Kateřina Banýrová

20.6.2017