Naší spolupracovníci v regionech kolem sebe vytvořili krásné mezigenerační skupiny a rozšiřují Klub čtecích babiček a dědečků. O jednom ze setkání napsala příspěvek do Prostějovského deníku Maria Řičánková, regionální koordinátorka Mezi námi,o.p.s. Dovolujeme si s vámi sdílet její příspěvek:
Byl pátek, 19. dubna 2024 a v kavárně Národního domu v Prostějově bylo živo. Sešly se zde pohádkové čtecí babičky, plus jeden dědeček, kteří jako dobrovolníci působí pod hlavičkou neziskové organizace Mezi námi o.p.s.
Setkání bylo v něčem nové. Prostějovský čtecí klub pozval na tuto akci kolegyně - pohádkové čtecí babičky z Olomouce. Dohromady nás bylo 37! A protože Prostějov tento rok žije stým výročím úmrtí básníka Jiřího Wolkra, setkali jsme se v krásné secesní kavárně Národního domu, kam Wolker určitě chodil.
Hned od začátku byla navozena atmosféra dvacátých let minulého století. Pan Miroslav Zikmund, známý prostějovský klavírista a rovněž první porevoluční starosta města, podbarvil naše setkání melodiemi té doby.
O básníkovi Jiřím Wolkrovi nám prozradily řadu zajímavostí osoby nejpovolanější. Pan Aleš Procházka, ředitel Městské knihovny a principál místního divadla Point vykládal o tom, jak poznával básníka jako umělce i jako člověka při přípravě různých kulturních a divadelních performancí.
Jana Zikmundová, několikanásobná laureátka Wolkrova Prostějova a bývalá ředitelka Městského divadla vzpomínala na svá dětská léta a seznamování se s Wolkrovými básněmi díky svým rodičům. Její procítěný projev a přednes vybraných básní některým až vháněl slzy do očí.
Pohádkové čtecí babičky a dědeček v Národním domě. Foto: Maria Řičánková | Foto: Deník/VLP Externista
Jaký byl Wolker skutečně?
Naše generace se ve škole o Jiřím Wolkrovi učila jako o proletářském básníkovi a bohužel tento zkreslený pohled na něj v mnohých z nás lásku k jeho dílu nevzbudil. Povídání zasvěcených nám Wolkera přiblížilo poněkud z jiné strany, jako citlivého, život milujícího mladého muže s velkou touhou po životě, lásce a kráse. Takového, jaký skutečně byl.
Další naše kroky směřovaly do divadelních prostor. Tam na nás čekal pan František Tabery, který v divadle působí již dvacet let a zná všechna jeho zákoutí, minulost, přítomnost i budoucnost. Jeho více jak hodinový zasvěcený výklad zaujal všechny přítomné.
Zdroj: Deník/VLP Externista
Mohli jsme obdivovat jak původní architekturu, tak se seznámit i s různými úpravami za protektorátu. Zaujaly nás i postupné práce na restaurování původních secesních vitráží, které se vrací na své původní místo. Dozvěděli jsme se mnoho detailů, měli jsme možnost nahlédnout i tam, kde se běžný návštěvník nedostane.
Dobrý oběd U Ječmínka
Po takto náročném dopoledni, plném dojmů a zážitků, jsme doplnili energii dobrým pozdním obědem v pivnici U krále Ječmínka a obohaceni o nové poznatky a nová přátelství jsme se rozešli s tím, že na podzim prostějovský klub čtecích babiček a dědečků vyrazí na reciproční návštěvu Olomouce. Už dnes se těšíme na společné setkání!
Pokud vás zaujalo tohle vyprávění a chcete se dovědět něco více o neziskové organizaci Mezi námi, o.p.s., která v rámci svých aktivit propojuje generace, přečtěte si o nás na https://www.mezi-nami.cz/.
Děkujeme, že jste s námi. MEZI NÁMI.
Comments